THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po úspešnom návrate s „Pocket Revolution“ prichádza popredná belgická alternatívna formácia okolo charizmatického Toma Barmana s ďalším albumom. Predchodca „Pocket Revolution“ vyšiel po dlhšej odmlke a pod jeho tvorbu sa podpísali aj personálne rošády, avšak pre hudbu dEUS kľúčový Barman a sekundujúci Klaas Janzoons našťastie ostali. Niekoľkoročná pauza sa po nevýraznom „The Ideal Crash“ ukázala pre životaschopnosť a pestrosť nápadov prospešná a hoci ubehnuté roky pánom zakaždým trochu viac obrúsili hrany, „Pocket Revolution“ celkom úspešne útočil na predtým opustené pozície.
Po prvých skladbách novinky „Vantage Point“, nahrávanej vo vlastnom štúdiu, je jasné, že ani tento krát nepríde na žiadne štýlové kotrmelce a v protiklade s „Pocket Revolution“ pôsobí spočiatku veľmi nenápadne. S pribúdajúcimi minútami dEUS predvádzajú kompletný repertoár svojich typických postupov, vrátane Barmanovho krehkého, občas takmer recitovaného spevu, dokonale funkčnej rytmiky, rafinovane nevtieravej melodiky i ľahkého klávesového podkladu a dychových nástrojov. Spomedzi desiatky skladieb vyčnieva podmanivý jemný duet „Eternal Woman“ s kontrastným ženským vokálom k Barmanovmu recitálu, nasledovaný hravou „Favourite Game“, blížiacou sa nálade pestrého comebackového predchodcu. Po nich je to práve dvojica singlov „Slow“ (s hosťujúcou Karin Dreijer Andersson z THE KNIFE) a efektami vyšperkovaná tanečná „Architect“ s viachlasými vokálmi evokujúcimi časy prvých dvoch albumov, ktorá robí nasledujúcu „Is A Robot“ pomerne všednou a ničím nevyčnievajúcou z priemeru. Posledným výrazným kúskom je „Smokers Reflex“ s klavírnym podkladom a tradične uvoľneným Barmanom.
Ubehlo už príliš veľa rokov nato, aby sa dEUS dokázali vrátiť k mladíckej nespútanosti a dynamike ostrého „Worst Case Scenario“ a „In A Bar Under The Sea“. Určitá remeselná rutina a minimum prekvapení robí z „Vantage Point“ paradoxne príjemný, mainstreamom nepohŕdajúci, alternatívny poprockový album, ktorého hlavnými devízami sú nekonfliktné skladby, z ktorých počas celej doby cítiť maximálny nadhľad. Škoda len miestami až prílišnej nevýraznosti a všednosti niektorých skladieb, ktorá posúva „Vantage Point“ skôr k nie príliš vydarenému „Ideal Crash“, než k dodnes silným prvým dvom albumom a zaujímavejšiemu predchodcovi.
Príjemný a nekonfliktný alternatívny poprock s minimom prekvapení.
6,5 / 10
Tom Barman
- spev, gitara
Klaas Janzoons
- klávesy, husle
Stéphane Misseghers
- bicie
Alan Gevaert
- basgitara
Mauro Pawlowski
- gitara, spev
1. When She Comes Down
2. Oh Your God
3. Eternal Woman
4. Favourite Game
5. Slow
6. The Architect
7. Is a Robot
8. Smokers Reflect
9. The Vanishing of Maria Schneider
10. Popular Culture
Keep You Close (2011)
Vantage Point (2008)
Pocket Revolution (2005)
No More Video DVD (2001)
No More Loud Music (2001)
The Ideal Crash (1999)
In A Bar, Under The Sea (1996)
My Sister = My Clock (1995)
Worst Case Scenario (1994)
Vydáno: 2008
Vydavatel: V2/Cooperative Music
Stopáž: 46:35
Produkce: Dave McCracken
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.